Recenze:

Název knihy: Moudré z nebe
Autor: Richard Skolek
Nakladatelství: Backstage Books
Žánr: Román
Počet stran: 98

anotace:

Kniha Moudré z nebe je dětským deníčkem, který je však určen dospělým čtenářům. Nenajdete zde žádnou literární uhlazenost, žádný vysoký styl, jen vyprávění malého kluka, který si nebere servítky, často odbíhá od tématu a plete páté přes deváté.

moje recenze:

Tato kniha, je pojata jako deníček malého chlapce. Nejedná se o jeden příběh, ale o delší, či kratší záznamy událostí, které prožil, a zdály se mu nejzajímavější. Vše se odehrává mezi roky 1992-1997.
Spisovné češtiny v knize najdete pomálu, zato vtipných zážitků malého Ríši je zde celkem hodně.
Ríša, je chlapec, který všechno ví, a co neví, to chce poznat, a rozumět tomu. Asi jako každé dítě. Často skáče sem, a tam, a plete jedno přes druhé, ale co by jsme chtěli od malého kluka.
Zkuste vysvětlit malému klukovi, proč jeho sestra jí takové malé kulaté prášky, a on je nesmí? Co mohlo Ríšu napadnout, než zkusit jeden ochutnat. Jaké je jeho zklamání, že prášek není vůbec slaďoučký jako bonbonek. A jak zareaguje jeho sestra, když se dozví, že jí Ríša právě snědl jednu antikoncepční tabletku. Takovýchto situací zažívá spousty, a rozhodně vás pobaví.

z knihy:

Ve sportovní třídě mi to furt moc nejde, tak mamka vymyslela, že
spolu budem chodit na nějakej sport, abych se jako zlepšil, tak se mě
ptala, co bych tak chtěl dělat, tak já bych upřímně nechtěl dělat nic,
maximálně si číst, žejo, a navíc chodím na plavání a na tancování,
tak to už snad stačí, ale mamka je taková hrozně nevodbytná, a jak
se jednou něčeho chytne, tak se jí člověk nikdy nezbaví, tak jsem řek,
že bych chtěl dělat tenis, protože jsme zrovna šli kolem tenisovýho
kurtu a byli tam jenom lidi v bílým a s raketama, tak já jsem si říkal,
že je to v suchu, protože nic bílýho nemám, protože jsem podle
mamky čuně a všechno bych zasvinil, a navíc nemám ani tu raketu,
jenže mamka mě podvedla, protože se tam hned šla zeptat a voni jí
dali klíče, abysme tam mohli chodit ráno, než přijdou ti bílí, a dokonce
že si vod nich můžem půjčit rakety, že jich tam vždycky pár
je, von strýc Budlibák vždycky říká, že člověk se už dneska nemůže
spolehnout vůbec na nic, a má pravdu. Tak jsme tam teda další ráno
byli, zkoušeli jsme trochu hrát, ale ty míčky lítaly daleko a nám se
tam s mamkou nechtělo běhat, tak mamka potom vymyslela, že si
mám pinkat vo zeď a že vona zatím půjde za roh na kafe, protože
to dospělí dělaj, ale mě to pinkání vo zeď nebavilo, protože ty míčky
furt lítaly moc daleko, tak jsem si sed na zem a čekal na mamku,
protože to zase dělám já, a pak tam přišel ten pán, co mamce den
předtím půjčil klíče, a já jsem mamku hned nabonzoval, protože teplej
bonz je lepší než studená večeře, a ten pán se hrozně rozčiloval,
a když přišla mamka z kafe, tak jí vzal klíče a vyhodil nás, takže to
všechno skončilo dobře a chodím zase jenom plavat a tancovat.


můj názor na knihu:

Na 98 stran této knížky se vešlo hodně vtipných zážitků malého Ríši. Měla jsem trochu problém s tím, že je kniha psána v hovorové češtině, a v neskutečně dlouhých větách. Na to jsem si musela chvíli zvykat, potom už to šlo. Při Ríšových historkách jsem si častokrát vzpomněla na své dětství.
Kniha je vtipná, a je to příjemná odlehčená četba. Někomu tento styl psaní nemusí sednout, i já jsem zvyklá na něco jiného, ale je pravda, že jsem se při těchto příhodách pobavila.



Za poskytnutí knihy k recenzi velice děkuji nakladatelství  Backstage Books
Knihu zakoupíte  ZDE 

Richard Skolek

Studuje překladatelství anglického jazyka. Psát začal ve čtrnácti letech, publikuje i časopisecky a novinově. Kromě literatury se věnuje i hudbě a divadlu.

moje hodnocení: 3,5/5