středa 16. prosince 2015

Recenze:



Název knihy: Velká vánice
Autor: Milan Dušek
Nakladatelství: Moba
Žánr: Detektivky
Počet stran: 344









anotace:

V lesní boudě ležela v kupce starého sena mladá, téměř nahá žena. Mrtvá. Všechno nasvědčovalo tomu, že byla přepadena a znásilněna, z prstů rukou zůstaly jen krvavé pahýly, jako by pachatel chtěl znesnadnit její identifikaci. Komisaři Bémovi je však na první pohled jasné, že znásilnění nebude hlavním motivem činu. Vypadá to spíše jako akt kruté pomsty. Jenže komu a za co se vrah mstil?



moje recenze:

Při svážení sena do lesní boudy, je pod jednou kupkou objevena lidská ruka. Dva muži, kteří ji objevili, zavolali hned policii. Policie místo uzavřela, a pod senem objevila mrtvou, téměř nahou mladou ženu. Navíc je na první pohled vidět, že se nejedná jen o přepadení, ale mladá žena zmlácena, znásilněna, a má uřezané poslední články prstů. To pachatel provedl nejspíš proto, aby co nejvíce oddálil identifikaci mladé ženy.
Policie hledá místo, odkud asi ženu do lesní boudy pachatel přivezl, pátrání však zhoršuje počasí, neboť hrozí, že každou chvíli začne sněžit, a pak budou všechny stopy ztracené. Policejní pes chytil pachovou stopu, a nalezl v příkopě u silnice batůžek a bundu mladé ženy. Peněženka s doklady schází, takže stále nevědí, kdo žena je.
Všechny prozatímní poznatky vyšetřování vedou komisaře Béma, a inspektorku Dudovou ke zdejší počítačové firmě Harmony. Na zdejších zaměstnancích je něco podezřelého, jen nikdo zatím neví, jestli toto podezření má něco společného s vraždou, nebo s něčím jiným.
Když po pár dnech jsou objeveni další dva mrtví, a to Růžena Kardová, a pak i její manžel, strach a podezřívavost se stupňuje.
Byli tito lidé pouze v nepravý čas na nepravém místě, nebo je něco spojuje? Komisař Bém má plno práce s vyšetřováním. V případu je spousta podezřelých, a už je jasné, že tu mají spojitost určité aspekty, a to  LÁSKA, ŽÁRLIVOST, A MSTA...


z knihy:

,, Jak jste daleko s vraždami, komisaři?" Béma překvapilo, že Křížek jde rovnou k věci, obvykle začínal veřejným míněním, znepokojenými občany, kteří mají své slovo v zastupitelských orgánech, případně v regionálních médiích.
,, Máme novou stopu, ale nerad bych, aby pronikla na veřejnost, ještě jsme ji neprověřili.


můj názor na knihu:

Kniha se mi četla celkem dobře, je to taková ta klasická detektivka. Jediné co mi vadilo, bylo to, že v průběhu vyšetřování se v knize objevilo moc jmen, a moc podezřelých, díky tomu jsem se chvílemi v knize ztrácela, ale jinak to bylo příjemné čtení.


Za poskytnutí knihy k recenzi tímto velice děkuji nakladatelství  MOBA 
Knihu zakoupíte  ZDE 





Milan Dušek se narodil 1.5.1938 v Rosicích nad Labem.

Mládí /1946 - 1957/ prožil v Lanškrouně, kde se vyučil zámečníkem.Nastoupil do základní vojenské služby u PS. Po absolvování vojenské školy odešel na Šumavu/1960/.Po pěti letech byl ze zdravotních důvodů zařazen k Okresnímu oddělení VB v Náchodě. V závěru roku 1968 je propuštěn, veřejně neschvaluje okupaci Československa. Začíná jako brusič slévárenských odlitků, vystřídá několik profesí přímo ve slévárenské hale v Novém
Městě nad Metují. Následuje práce
v lese, tahá s koněm dřevo na skládky v Novém Hrádku. Pak je domovníkem kulturního domu v Černožicích nad Labem. Poté tranzitérem v železniční stanici Letohrad.

Od roku 1976 žije v Žamberku. Rehabilitace a důchodu se dočkal jako topič a
údržbář léčebny TRN v Žamberku. Psát začal až ve třiceti letech, v době, kdy mu bylo znemožněno vykonávat funkci ve Veřejné bezpečnosti. Začínal vzpomínkami na svůj pobyt na Šumavě. Z nich postupně vznikaly črty a povídky, které sporadicky zveřejňoval v okresních novinách, Pochodni, Československém vojáku, Mladém Světě, Zemědělských kalendářích a jinde. Úspěšně se zúčastnil literárních soutěží v Rychnově nad Kněžnou, v Proseči, v Letohradě a v Sobotce.

Díky Dr. Janu Dvořákovi, šéfredaktorovi nakladatelství Kruh v Hradci Králové v roce 1973 poprvé knižně publikuje blok lesáckých povídek ve sborníku Začátek. V Kruhu mu v roce 1977 vychází novela Cesty
vysokým lesem a v roce 1982 novela Dědictví. Až do roku 1995 zveřejňuje své prózy pouze časopisecky.

Je členem Obce spisovatelů, Unie spisovatelů, Východočeského střediska OS v Pardubicích a AIEP - české
sekce světové asociace autorů detektivní literatury.



moje hodnocení: 3/5


















Žádné komentáře:

Okomentovat