Název knihy: Zachránila mě slza
Autor: Angéle Liebyová
Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 184
Angéle je padesát sedm let. Je v dobré zdravotní kondici a ráda sportuje. Nikdy nebyla nějak vážněji nemocná.
Když se jednou ráno chystá do práce, uvědomuje si, že ji trochu brní dlaně a prsty na rukou, a začala ji i bolet hlava, ale nepřikládá tomu žádný význam.
V práci už ji bolí hlava tak hodně, že je jí jasné, že se nejedná o klasickou bolest hlavy při migréně.
Je nucena si vyžádat v práci volno, a snaží se co nejrychleji dostat domů. Manžel je překvapený, že je doma a dělá si o svou ženu starost. Angéle si bere léky na bolest hlavy a jde si lehnout.
Po probuzení však bolest hlavy není menší, naopak je ještě intenzivnější. S manželem na nic nečekají a odjíždějí do nemocnice, kde si Angéle přehazují jako horký brambor z oddělení na oddělení.
Jde z jednoho vyšetření na další a lékaři nenacházejí nic neobvyklého, a jsou rozhodnuti ji poslat domů, když konečně najdou nějakou anomálii. Není něco v pořádku s bílými krvinkami a rozhodnou se Angéle uvést na tři dny do umělého spánku, aby ji trochu ulevili od bolesti.
Dny ubíhaly. Angéle se probudila, ale noc ji neopouští. Všude je černá tma.
Snaží se křičet, ale rty se ji nehýbou a výkřiky nikdo neslyší. Leží zcela nehybně. Neví jak má na sebe upozornit, že žije. Prozkoumává tu nehybnou temnotu, v níž je ponořená jako zatracená duše, nehmotná bytost.
z knihy:
Máme za sebou desátý den komatu. Na tuhle situaci nikdy člověk není připravený. A když nastane, pak teprve pochopíme smysl slova žít.
Nic jsem nechtěl, nic jsem nevyvolal. Jen jsem akceptoval nemoc své ženy.
Je 8.30 ráno, vzdávám to. Tuhle situaci už nezvládnu. Cítím se tak sám. Komu mám vyprávět o svých starostech, o své samotě? Není tu nikdo, kdo by mě podržel.
Je to štěstí, když člověk může být zdravý.
Žiju ze dne na den. Dělám všechny ty zajímavé věci, které se naskytnou, pracuji, co mi síly stačí. A když se dostaví úspěch, nemám šanci sdílet ho s tou, kterou mám rád. Naštěstí je tu moje dcera. Její odvaha je mi největší oporou. Díky ní se mi daří vydržet. Vím, že občas je potřeba překonat své vlastní utrpení a důvěřovat životu.
Dnes se sice cítím zranitelnější než obyčejně, ale zítra už má víra bude přenášet hory.
Co všechno člověk v komatu slyší a vnímá? Jaké to je, když vás některá vyšetření neskutečně bolí a nemůžete to dát nijak najevo?
Co se stane, když dcera zahlédne v matčině oku kapku slzy?
Rozhodně Angéle zachraňuje i obrovská láska a péče jejího manžela, který se nehodlá vzdát.
můj názor na knihu:
Tuto knihu jsem přečetla téměř najednou. Její děj mě stále nutil dozvědět se více, a hlavně to jak to vše s Angéle dopadne.
Kniha je velice emotivní a děsivá zároveň. Člověk si říká, jestli je to vůbec možné a uvědomí si jak hrozně tenká je hranice mezi životem a smrtí.
V některých pasážích knihy mě přemohly mé vlastní emoce a tekly mi slzy...
Angéle Liebyová
Angele Liebyová (nar. 1952) žije ve Štrasburku a po návratu z nemocnice se věnuje rodině. Onemocnění, které ji přivedlo až na pokraj smrti, posléze lékaři diagnostikovali jako Bickerstaffův syndrom, chorobu postihující myelin, který obaluje nervová vlákna a je nezbytný ke správné funkci nervové soustavy. Příčinou byl pravděpodobně zcela běžný zánět dutin, který z neznámého důvodu spustil nesmírně silnou obrannou reakci organismu. Svou knihou se Angele snaží upozornit laickou i odbornou veřejnost na to, že podobné situace, v jaké se ocitla ona, nemusí být až tak výjimečné.
Recenzní knihu poskytl Bux.cz tímto za ni velice děkuji.
Knihu zakoupíte ZDE
moje hodnocení: 4/5
Musí to být krásná kniha. Jen z tvého článku jsem měla zvláštní pocit.
OdpovědětVymazatAno kniha je napsaná moc pěkně a určitě je dobré mít při sobě opravdu milující rodinu, která tady v tom příběhu byla. Ten manžel dělal možné i nemožné aby Angéle pomohl...
Vymazat