Recenze:

Název knihy: Kniha vzpomínek
Autor: Rowan Coleman
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 368
Žánr: Světová literatura- Romány

anotace:

Jméno prvorozeného dítěte. Tvář vašeho muže. Váš věk a adresa… Co když se vám tohle všechno začne ztrácet z paměti?

Claire má fungující manželství, dvě dcery, všetečnou matku... a Alzheimera. Dříve měla i práci, kterou milovala, ale kdo by zaměstnával učitelku, která trpí ztrátou paměti? Claire se zoufale snaží zachovat alespoň to, o co ji ještě nemoc nepřipravila, a tak si na radu terapeuta pořídí Knihu vzpomínek. Zapisuje momenty z minulosti i současnosti, protože ví, že brzy budou její řádky to jediné, co po ní manželovi a dětem zbude. Ví to, protože na stejnou nemoc zemřel její otec.

Dny tráví doma, v nedobrovolném uvěznění, protože každý odchod hrozí tím, že nenajde cestu zpátky. Postupem času přestává být bezpečno i doma: vynechávající paměť Claire znemožňuje vykonávat i ty nejběžnější, nejbanálnější činnosti. Výsledkem je nekonečná frustrace a zášť vůči blízkým, prokládaná zoufalou touhou využít každý vzácný okamžik, kdy se ještě může těšit z jasné mysli...

Román Kniha vzpomínek je neobyčejně silný příběh, smutný i povzbudivý zároveň. A Claire je literární hrdinka, která se každému čtenáři natrvalo vryje do paměti. I když ona sama paměť už téměř ztratila. 

moje recenze:

Claire Armstrongová má dvě dcery, milujícího manžela a svou všetečnou matku.... a taky nemoc zvanou Alzheimer, kterou geneticky zdědila po svém otci, ten na ni už bohužel umřel.

Než se u Claire nemoc více projevila, byla oblíbenou učitelkou, a svou práci měla velmi ráda, a když se poslední den se všemi loučila, věděla, že je to navždy, že se ke své práci nikdy nevrátí.

Nedalo se ale nic dělat

Terapeutka, ke které Claire dochází jí řekne, že nemoc postupuje rychleji než u jiných pacientů, a doporučí aby si vedla Knihu vzpomínek do které si bude zapisovat vše co si ještě pamatuje jak z minulosti, tak ze současnosti.

Claire je frustrovaná z neustálého a nedobrovolného vězení v domě, ale zatím si ještě uvědomuje, že je to hlavně pro její bezpečnost. Několikrát již zneužila nestřeženého okamžiku a vydala se sama na ulici, kde po pár metrech chůze nevěděla kde je, kam jde, a proč tam je.

Řeknete si, proč nezavolá domů, a nepočká příjezdu někoho z rodiny... Možná by chtěla, ví, že ta malá černá věc kterou má v ruce se používá tak, že se do ní mluví, ale nevzpomíná si jak se to dělá, a nerozezná ani čísla.

 Musí být hrozně těžké zapomenout slova, jak a na co se používá příbor, jak se řídí auto, jméno starší dcery, ale i to, že ten muž, kterého neustále potkáváte doma je váš milující manžel.

V domácnosti jim pomáhá matka Claire, která už jednou touto nemocí prošla, když se starala o manžela. Nyní se stará o Claire.

Tento příběh je velice silný a emotivní. Některé situace do kterých se Claire dostane jsou neskutečně vtipné a musíte se smát. Tyto situace ovšem střídají okamžiky, kdy se řeší budoucnost nejen Claire, ale všech členů rodiny. Během čtení se mi několikrát v očích objevily slzy a říkala jsem si, proč takováto nemoc vůbec existuje...

Rowan Coleman:

 Žije se svým manželem a pěti dětmi v poněkud přeplněném domě v hrabství Hertfordshire. Snaží se skloubit psaní s péčí o rodinu, zejména pak o dvojčata v batolecím věku, jejichž největším koníčkem je chůze rozdílnými směry. Rowan miluje spánek. Vlastně miluje i prosté sezení, v ideálním případě doplněné o sledování filmu. Ráda by prožila každý den jako představitelka hlavní role nějakého muzikálu, ale starší dcera jí nedávno zakázala zpívat na veřejnosti. 

Rowan je regulérní dyslektička, přesto si psaní zvolila za svou hlavní profesi. A ve svých knihách se věnuje velkým tématům, které ovšem pojímá v podobném tónu, jakým je psán předchozí odstavec: bez sentimentu, sladkobolnosti a klišé. Kniha vzpomínek, jejíž český překlad právě vychází, je Rowaninou nejúspěšnější knihou. Zaslouženě. Příběh čtyřicetileté matky dvou dcer, která trpí Alzheimerovou chorobou v pokročilém stádiu, je napsán s takovou autorskou bravurou, že vás - vlastně paradoxně - naplní nadějí.

moje hodnocení: 5/5