Recenze:

Název knihy: Pláč v poušti
Autor: Warda Saillo
Nakladatelství: Ikar
Žánr: Autobiografický román
Počet stran: 274

anotace:

Otec, bývalý světák, ale muž bez výraznějšího sebevědomí, není schopen snášet samostatnost své ženy. Rozčiluje ho, že nerespektuje konvence a neposlouchá ho na slovo. Bije manželku, dělá jí scény, žárlí na ni, propadne drogám. V hlavě se mu zrodí ďábelský plán a pětiletá dcera Ouarda se o něm dozví. Stojí před těžkým rozhodnutím - má poslechnout otce, nebo stát při matce? Ouarda udělá, co jí nařídí otec, jde si hrát se sestrou na ulici. Stane se, co matka předpověděla…
Dcera cítí, že nese vinu na matčině smrti, a trápí ji výčitky. Otec se octne ve vězení, děti jsou ponechány napospas osudu...
Dnes, po více než dvaceti letech, se Ouarda Saillo vrací na místa hrůzy. Znovu prožívá tehdejší konflikt a zbavuje se pocitu viny. Smutek ale zůstává a cesta zpět je dlouhá, slzavá a bolestná...

moje recenze:

Tato kniha se mi četla dost zle. Ne ale proto, že by byla špatně napsaná, ale ten popisovaný příběh mě opravdu zasáhl. Warda Saillo vypráví svůj příběh z dětství.

Když byla hodně malá zabil její otec matku. Rázem Warda i její sourozenci přišli o oba rodiče. Maminka byla mrtvá a otce zavřeli do vězení. Kam se děti podějou, a kdo se o ně bude starat. Ztráta maminky byla velice bolestná, byl to jediný člověk, který se k Wardě i ostatním sourozencům choval hezky a s láskou. Od její smrti už nic pěkného nezažili. Dostali se do rodiny svých příbuzných, a již od samého začátku jim bylo důrazně řečeno, že jsou to nejpodřadnější co v rodině může být, i pes tam měl větší hodnotu než oni. Podle toho s nimi bylo zacházeno, vše odnesli výpraskem a hladověním. V těchto zemích jsou dána jasná pravidla, a ženy nemají žádná práva, násilí i smrt žen je tu na denním pořádku, a nikdo s tím nic nedělá.

Warda se svými sourozenci zažila špínu, hlad i surové bytí. Žebrání o peníze nebo jídlo bylo na každodenním pořádku, a to jsou ty snesitelnější způsoby získání peněz na trochu jídla pro velice početnou rodinu.

můj názor na knihu:

Velice dojemný příběh o lidské krutosti a nenávisti, které nejsou ušetřeny ani malé děti.

Nedivím se, že Warda našla odvahu o tom všem vyprávět až po tolika letech, a i tak pro ni toto vyprávění bylo velice bolestné a smutné. Já bych asi tuto sílu v sobě nenašla, nejspíš bych nenašla ani sílu v tomto žít...

Tato kniha je velice emotivní, a také smutná.

Warda Saillo

Warda se narodila v roce 1974 v hliněném domě své babičky na okraji marocké Sahary. Vyrůstala se šesti sourozenci v chudých poměrech v přístavním městě Agadiru.
Po absolvování École Secondaire se živila jako servírka a prodavačka, v 19 letech opustila Maroko a odešla do Německa.
Dnes žije se svou novou rodinou v Mnichově a vzdělává se v oboru dětská ošetřovatelka. Uvedla v život organizaci Oum el Banine, která pomáhá matkám a dětem v tísni.

moje hodnocení: 4/5