Recenze:

Název knihy: Černý tulipán
Autor: Alexandre Dumas st.
Nakladatelství: Omega
Žánr: Historický román
Počet stran: 208

anotace:

Černý tulipán je klamně jednoduchý příběh a nejkratší z nejznámějších románů Alexandra Dumase st. Je zasazen do prostředí Holandska roku 1672 a je chápán jako nadčasová politická alegorie, která čerpá z historie násilí a zločinů a bojuje proti tyranii za současného vytváření symbolu spravedlnosti a tolerance, kterým je Černý tulipán.

moje recenze:

Tento historický román vás zavede do roku 1672 do holandského města Haag, přímo do ponurého vězení, kde je uvězněn Cornelius de Witt, odkud se svého bratra právě snaží dostat Johan de Witt, pokud možno zdravého a živého, ale vyhlídky nejsou moc dobré, protože davy lidí které se zatím shromáždily okolo věznice nevěstí nic dobrého. Když se jim do věznice donese zpráva, že si lid na radnici vyžádal rozkaz, aby vojsko opustilo vězení, je to opravdu zlé. Takto budou mít pramalou šanci vyváznout z vězení. Po nějaké době se rozbouřenému davu lidí podařilo prolomit bránu vězení, ale to už bratři Wittové utíkali na povoze zadní branou. Pomohl jim pomocník žalářníka. Povoz ujížděl k městským branám, když tam ale dojeli byly brány zavřené, což bylo nezvyklé, protože brány se zavírali pouze na noc a nyní je den. Pomocník zjistil, že strážím bylo nařízeno brány uzavřít a odevzdat klíče. Mezitím si lid všiml na povoze bratří Wittových a to značilo velký problém.
Cornelius a Johan neměli kudy utéci. Lid se na ně vrhl, a oba bratry roztrhali na kusy a ještě jejich těla, nebo spíše to co z nich zbylo pověsili na popravišti, aby každý viděl, že takzvaný vlastizrádce a jeho bratr jsou jsou mrtví.
 V ten samý okamžik je zatčen mladý kmotřenec bratrů Wittových Cornelius van Berle, velký milovník a pěstitel tulipánů. Bylo na něj podáno udání, že je spolčen ve vlastizradě s jeho kmotrem. Není těžké uhodnout, že za udáním stojí jeho závistivý soused, který se snaží zmocnit cibulek a návodu na vypěstování nového vzácného druhu tulipánů, které Cornelius vyšlechtil. Ten ovšem stihne vzácné cibulky vzít a ukrýt si je do kapsy.
Ve vězení se setkává s krásnou žalářníkovou dcerou Rozou, a za její milé zacházení se rozhodne jí tyto vzácné cibulky tulipánů darovat, neboť jemu zbývá pouhá hodina života, a pak ho odvedou na popraviště. Na popravišti je Cornelius rozhodnut přijmout svou popravu s hrdostí. Zaklekne, a položí hlavu na studený a vlhký špalek...
Co se stane? Bude poprava dokončena, nebo se mu podaří zachránit svůj život? A jak to dopadne s tulipány? Budou skutečně černé?

můj názor na knihu:

Kniha Černý tulipán je ukázkou toho, že závist a zloba ničili lidstvo odjakživa. Tento román nám představuje jek sílu hněvu, tak i sílu lásky. Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst, protože doposud jsem znala jen film, který jsem viděla jako dítě. Já moc historické knihy nečtu, ale tuto jsem si přečetla ráda, a líbila se mi. Oceňuji také krásnou obálku knihy.



Za poskytnutí této knihy k recenzi velice děkuji nakladatelství  OMEGA a  KNIHY DOBROVSKÝ
Knihu zakoupíte  ZDE nebo  ZDE

Alexandre Dumas st. (1802- 1870)

Alexandre Dumas byl kreolského původu a měl mírné černošské rysy. Jeho otec, divizní generál a hrdina Velké francouzské revoluce Thomas-Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil na ostrově Santo Domingo ze smíšeného manželství markýze de La Pailleterie a černošky Cossette Dumasové.
V mládí Dumas významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu. Jeho historická hra z roku 1829 Jindřich III. a jeho dvůr (Henri III et sa cour) bylo první romantické drama úspěšně uvedené na jeviště. Velký úspěch měly i jeho další divadelní hry Antony (1831) s moderním námětem mladého rebela ne nepodobného lordu Byronovi a také Věž nesleská (La Tour de Nesle, 1832) s námětem ze středověku, napsaná společně s Frédéricem Gaillardetem (1808-1882).
Zásadním přelomem v Dumasově literární tvorbě bylo setkání s profesorem historie Augustem Maquetem (1813-1888) roku 1839, kdy společně napsali drama Bathilde a historický román Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). Jejich vzájemná spolupráce trvala do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém. Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou autorovu plodnost. Dumasovo dílo čítá na tři sta svazků a zahrnuje dramata, komedie, romány, novely, paměti, knihy cestovních dojmů, obrazy mravů, ale i historická pojednání.
Maquet měl také největší zásluhu na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires, 1844) s hrdiny d'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Úspěch románu, odehrávajícího se za vlády Ludvíka XIII., byl tak obrovský, že Dumas a Maquet vytvořili ještě dvě pokračování: Tři mušketýři po dvaceti letech (Vingt ans après, 1845) a Tři mušketýři ješte po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard, 1847-1850), ve kterých dovedli děj až do d'Artagnanovy smrti.
Dalším obrovským úspěchem dvojice Dumas-Maquet byl dobrodružný román Hrabě Monte-Christo (Le comte de Monte-Cristo, 1844-1845). K jejich velmi známým dílům patří také trilogie z období náboženských válek ve Francii v 16. století Královna Margot (La reine Margot, 1845), Paní z Monsoreau (La dame de Monsoreau, 1846) a Králův šašek (Les Quarante-Cinq, 1847-1848) a cyklus z dějin Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Mémoires d' un médecin), jehož jednotlivými díly jsou Josef Balsamo (Joseph Balsamo, 1846-1849), Královnin náhrdelník (Le collier de la reine, 1849-1850), Dobytí Bastily (Ange Pitou, 1850-1851) a Hraběnka de Charny (La Comtesse de Charny, 1852).
Ačkoliv si Dumas vydělal psaním za svůj život obrovské jmění, jeho nevydařené investice (např. zámeček nesoucí jméno Hrabě Monte-Christo postavený na pozemku koupeném jen na základě ústní dohody, pronájem divadla v Saint-Germain-en-Laye roku 1848, které muselo být pro nezájem diváků v říjnu 1850 zavřeno), neúspěšné vydávání časopisů Mousquetaire (Mušketýr) a D'Artagnan, nevyřešené majetkové záležitosti s herečkou Idou Ferrierovou po rozvodu jejich osmiletého manželství roku 1840, rozchod se spolupracovníkem Maquetem a některé další prohrané soudní spory vedly k tomu, že byl neustále na pokraji bankrotu. Na sklonku života se tak musel v podstatě bez peněz uchýlit ke svému synovi, rovněž spisovateli Alexandre Dumasovi mladšímu do Puys, kde také zemřel.
Dumasovi šlo v jeho dílech vždy více o zábavu než o historickou věrnost. Proto vždy kladl důraz na všechno, co mohlo jeho vyprávění dramaticky oživit. K tomu užíval osvědčených prostředků jako jsou spiknutí, souboje, tajné únosy, strašlivá tajemství a další překvapivé události a udržoval tak čtenáře ve stálém napětí. Širokou publicitu svým románů Dumas zajistil také tím, že je nejprve vydával v pařížských denících na pokračování jako tzv. román-fejeton. Stal se tak nejčtenějším spisovatelem své doby a jeho obliba nemizí ani dnes.

moje hodnocení: 4/5