Recenze:

Název knihy: Život střídá smrt
Autor: Petr Prouza
Nakladatelství: Šulc- Švarc
Počet stran: 192

anotace:

Psychologický román o mladém manželském páru nemilosrdně postiženém smrtelnou nemocí ženy. 
Zápas o prodloužení ženina normálního, či ještě snesitelného života, svádějí oba manželé společně. Autor se však soustřeďuje především na trýznivou situaci muže, na jeho praktické starosti a vyčerpávající boj s pocity beznaděje. Psychologii umírající ženy, matky dvou dětí, se autor záměrně vyhýbá.

moje recenze:

 Mladí manželé Hedvika a Pavel Rajterovi, a jejich dva synové Štěpánek a Davídek si žily běžným, téměř poklidným životem, do té doby dokud se u Hedviky neprojevily první známky nemoci.
S pomocí domácího anatomického atlasu Hedvika zjistila, že malá bulka na jejím břiše je slezina.
Z počátku si myslela, že se jí udělala z toho, jak ji malý Davídek nešetrně kopl do břicha při přebalování.
Po několika měsících, když boule stále nemizela, navštívila Hedvika lékaře aby jí řekl o co se jedná.
K lékaři ji doprovodil i její manžel Pavel.
Po všech možných vyšetřeních, jak ultrazvukem, rentgenem, tak i krevních testech, se manželé dozvěděli, že se opravdu jedná o onemocnění sleziny, a že jde i o onemocnění krve. Při odchodu si lékař ještě na moment pozdržel Pavla Rajtera v ordinaci, aby mu zdělil jakou skutečnou nemocí jeho žena trpí. Má onemocnění sleziny doprovázenou leukemií. Manželce pravdu neřekli aby se netrápila.
 Manželé se snažily nemoc porazit vším možným co bylo dostupné, od klasické medicíny, přes léčitele, bylinky, sirupy...
Hedvika chodila na časté kontroly, a z počátku to vypadalo, že se nemoc zastavila. Pavel měl neustálé myšlenky na to, proč jeho žena takto onemocněla, a co bylo příčinou, že se jim tato nemoc vkradla do života. Hedvika se dál starala o domácnost, děti i manžela, a protože jí měla pomalu končit mateřská dovolená, chtěla se vrátit do zaměstnání. Lékaři ji ovšem doporučily zůstat doma, a měla si zařídit částečný invalidní důchod. To pro ni byla velká rána, ale ještě větší byla, když jí lékařská komise po prostudování její dokumentace napsala plný invalidní důchod.
Pavel se snažil pomáhat jak jen to šlo, aby své nemocné ženě ulevil. Sháněl i všelijaké informace o lékařích a přípravcích, které by mohly jeho ženě pomoci.
Sám byl velice psychicky vyčerpaný, měl strach z nadešlé situace i z toho co teprve může nastat.
Když bylo klidnější období a léky zabíraly, mohly si dopřát i malou dovolenou, nebo výlety s dětmi.
Bohužel po lepších dnech přišly i ty zlé, a Hedvika musela podstoupit i chemoterapie.
 Tak šel čas, a Hedvika s touto nemocí bojovala rok. Bohužel její stav se začal rychle zhoršovat a byla nucena být čím dál častěji v nemocnici. Tím samozřejmě trpěl jak Pavel, tak jejich dvě děti, které měli také svoje problémy. Štěpánek se zhoršoval ve škole a začal zadrhávat při mluvení, a malému Davídkovi maminka také velice chyběla.
Blížily se vánoce a Pavel se těšil, že by Hedviku na svátky mohly pustit domů, aby oslavily vánoce jako rodina. Už to vypadalo, že lékaři dají svolení, a Hedviku pustí na pár dní domů, její stav se ale náhle natolik zhorší, že musí zůstat v nemocnici...

         Autor:

Petr Prouza je básník a prozaik, autor psychologických próz. Petr Prouza vystudoval po maturitě Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, doktorát mu byl udělen v roce 1967. Právnické povolání vykonával jen krátce, od roku 1968 působil jako redaktor v různých časopisech např. Plamen, Mladý svět, Naše rodina aj., spolupracoval i s rozhlasem. Od roku 1986 se věnuje literatuře jako volný spisovatel.   Rovněž řídil několik let zahraniční nadaci.



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství : Šulc- Švarc
Knihu zakoupíte zde

moje hodnocení: 5/5